• ¹Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti;
  
• ²otevřela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší.
  
• ³Z dýmu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni.
  
• ⁴Dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele.
  
• ⁵Ale nebyla jim dána moc, aby lidi zabíjely, nýbrž aby je po pět měsíců trýznily; byla to trýzeň, jako když škorpión bodne člověka.
  
• ⁶V ty dny budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si přát zemřít, ale smrt se jim vyhne.
  
• ⁷Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená válečná jízda; na hlavách měly něco jako zlaté věnce, tvář měly jako lidé,
  
• ⁸hřívu jako vlasy žen, ale zuby měly jako lvi.
  
• ⁹Měly jakoby železné pancíře a jejich křídla hřmotila, jako když množství spřežení se řítí do boje.
  
• ¹⁰A měly ocasy jako škorpióni a v nich žihadla, aby jimi trýznily lidi po pět měsíců.
  
• ¹¹Nad sebou měly krále, anděla propasti, hebrejským jménem Abaddon – to znamená Hubitel.
  
• ¹²První ‚běda‘ pominulo, a hle, už jsou tu dvě další!
  
• ¹³Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas od čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem.
  
• ¹⁴Ten hlas nařídil šestému andělu, držícímu polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, spoutané při veliké řece Eufratu!“
  
• ¹⁵Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, kdy mají pobít třetinu lidí.
  
• ¹⁶A jejich jízdních oddílů bylo dvě stě miliónů – slyšel jsem jejich počet.
  
• ¹⁷A ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce: pancíře měli ohnivé, rudě zářící a žhnoucí sírou; hlavy koňů byly jako hlavy lvů a z jejich tlam šel oheň, dým a síra.
  
• ¹⁸Touto trojí pohromou – ohněm, dýmem a sírou ze svých tlam – usmrtili třetinu lidí.
  
• ¹⁹Vražedná moc těch koňů je v jejich tlamách a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou jako hadi a hlavy těch hadů přinášejí zhoubu.
  
• ²⁰A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které jsou slepé, hluché a nemohou se pohybovat;
  
• ²¹neodvrátili se od svých vražd ani čarování, necudností ani krádeží.
  

„Žid není můj kamarád.“ Tuto větu musela mnohokrát opsat za trest dívka, která navzdory rasovým zákonům nechtěla přestat kamarádit se svou židovskou spolužačkou. Vidíme linkovaný papír popsaný oněmi zlými slovy, která se na několika místech rozpíjejí v slzách nešťastného děvčete. Tak vypadá vítězný plakát Veroniky Novákové. Procházím výstavním sálem Muzea romské kultury v Brně a přemýšlím nad tím, co se dělo v myslích studentů, pro které je holocaust už jen jedna kapitola z dějepisu. Na co myslí jeden ze zakladatelů Muzea romské kultury Karel Holomek, jehož mnozí příbuzní se stali obětí romského holocaustu?

Z momentálního vývoje nejsem příliš nadšený, protože řada úkazů ukazuje, že není všechno tak zcela jasné. A to i ze strany autorit. Něco se tu pokazilo a není to zrovna nejpříjemnější pocit. A co se tu ukazuje je zase pozitivní. Mladí lidé jsou pro mě jakousi zárukou, že se tyto smutné události nebudou opakovat.

Díky vítězství v soutěži se Veronika Nováková z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně dostala na týdenní studijní seminář do jeruzalémského Památníku Jad Vašem, kde se spolu s dalšími studenty z Česka, Francie a Izraele zabývali vztahem umění a holocaustu. Co jí tato zkušenost dala?

To byl velký zážitek pro nás pro všechny, kdo měli možnost se toho zúčastnit. Je to taková velké výzva, protože jsem se té tématice míň věnovala, takže určitě je to oživení mého dlouhodobého zájmu.

Holocaust si většinou spojujeme s tragickým osudem šesti miliónu evropských Židů, kteří byli povražděni během druhé světové války. Málokdy však zaznívá, že stejně jako Židé byli bez jakéhokoli provinění a pouze z rasových důvodů systematicky vražděni i evropští Romové. Nápisy „Cikáni do plynu“ tak odkazují k tomu nejzrůdnějšímu chování, kterého se člověk může vůči druhému člověku dopustit. Právě proto bylo prvním místem, kde se u nás výstava představila, Muzeum romské kultury. Výchovný rozměr celé akce potvrzuje i hlavní organizátorka výstavy Tereza Knapová z Evropského institutu odkazu šoa v Praze:

Myslím, že to ponouklo účastníky k tomu, aby zapřemýšleli nad tím současným stavem, nad tím, co se děje v dnešní společnosti v konotaci vzrůstajícího extremismu a samozřejmě to byla i dobrá příležitost k tomu, aby se potkali se svými vrstevníky z Francie a z Izraele a aby mohli srovnat svoje zážitky a vůbec celé to téma.

Příležitost zamyslet se nad aktuálností tématu šoa mají všichni, kdo se na výstavu Živé vzpomínky vypraví. V Muzeu romské kultury v Brně bude k vidění do 26. února, v Památníku Terezín do 30. dubna.

• ¹A když Beránek rozlomil pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř na půl hodiny.
  
• ²Potom jsem viděl, jak sedmi andělům, stojícím před Bohem, bylo dáno sedm polnic.
  
• ³Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem.
  
• ⁴A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář.
  
• ⁵Tu vzal anděl kadidelnici, nahrnul do ní oheň z oltáře a vrhl ji dolů na zem; a nastalo burácení, hřímání, blesky a zemětřesení.
  
• ⁶A sedm andělů s polnicemi se připravilo, aby začali troubit.
  
• ⁷Zatroubil první anděl: Nastalo krupobití a na zem začal padat oheň smíšený s krví. Třetina země, třetina stromoví a veškerá zeleň byla sežehnuta.
  
• ⁸Zatroubil druhý anděl; a jakoby mohutná hora hořící ohněm byla vržena do moře. Třetina moře se obrátila v krev
  
• ⁹a zahynula třetina mořských tvorů a byla zničena třetina lodí.
  
• ¹⁰Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod.
  
• ¹¹Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny.
  
• ¹²Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže ze třetiny potemněly, a den i noc byly o třetinu temnější.
  
• ¹³A viděl jsem a slyšel, jak středem nebeské klenby letí orel a volá mocným hlasem: „Běda, běda, běda obyvatelům země, až zaznějí polnice tří andělů, kteří ještě netroubili!“
  

• ¹Potom jsem viděl, jak se čtyři andělé postavili do čtyř úhlů země a bránili všem čtyřem větrům, aby žádný z nich nevál na zemi ani na moře ani na jakékoli stromoví.
  
• ²A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno škodit zemi i moři:
  
• ³„Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“
  
• ⁴Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele:
  
• ⁵z pokolení Juda dvanáct tisíc, z pokolení Rúben dvanáct tisíc, z pokolení Gád dvanáct tisíc,
  
• ⁶z pokolení Ašer dvanáct tisíc, z pokolení Neftalím dvanáct tisíc, z pokolení Manase dvanáct tisíc,
  
• ⁷z pokolení Šimeón dvanáct tisíc, z pokolení Levi dvanáct tisíc, z pokolení Isachar dvanáct tisíc,
  
• ⁸z pokolení Zabulón dvanáct tisíc, z pokolení Josef dvanáct tisíc, z pokolení Benjamín dvanáct tisíc označených.
  
• ⁹Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.
  
• ¹⁰A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“
  
• ¹¹A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi,
  
• ¹²klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“
  
• ¹³Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“
  
• ¹⁴Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.
  
• ¹⁵Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou.
  
• ¹⁶Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží,
  
• ¹⁷neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“
  

Stáhnout do počítače (DOC, 78KB)

• ¹Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, jak jedna z těch čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“
  
• ²A hle, bílý kůň, a na něm jezdec s lukem; byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval.
  
• ³Když Beránek rozlomil druhou pečeť, slyšel jsem, jak druhá z těch bytostí řekla: „Pojď!“
  
• ⁴A vyjel druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi pokoj, aby se všichni navzájem vraždili; byl mu dán veliký meč.
  
• ⁵Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: „Pojď!“ A hle, kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy.
  
• ⁶A z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas: „Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!“
  
• ⁷A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“
  
• ⁸A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.
  
• ⁹Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali.
  
• ¹⁰A křičeli velikým hlasem: „Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?“
  
• ¹¹Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni.
  
• ¹²A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl
  
• ¹³a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody,
  
• ¹⁴nebesa zmizela, jako když se zavře kniha, a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě.
  
• ¹⁵Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách,
  
• ¹⁶a volali k horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!“
  
• ¹⁷Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?
  

• ¹A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi.
  
• ²Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?“
  
• ³Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní.
  
• ⁴Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní.
  
• ⁵Ale jeden ze starců mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“
  
• ⁶Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa.
  
• ⁷Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice.
  
• ⁸A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu.
  
• ⁹A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras
  
• ¹⁰a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.“
  
• ¹¹A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství andělů – bylo jich na tisíce a na statisíce;
  
• ¹²slyšel jsem je mocným hlasem volat: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“
  
• ¹³A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“
  
• ¹⁴A ty čtyři bytosti řekly: „Amen;“ starci padli na kolena a klaněli se.
  

• ¹Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“
  
• ²Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trůn v nebi a na tom trůnu někdo,
  
• ³kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová.
  
• ⁴Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata.
  
• ⁵Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel – to je sedmero duchů Božích;
  
• ⁶a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu:
  
• ⁷První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu.
  
• ⁸Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají: „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“
  
• ⁹A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků,
  
• ¹⁰padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků; pak položí své koruny před trůnem se slovy:
  
• ¹¹„Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“
  

• ¹Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd: „Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev.
  
• ²Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem;
  
• ³rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.
  
• ⁴Přece však máš v Sardách několik osob, které svůj šat nepotřísnily; ti budou chodit se mnou v bílém rouchu, protože jsou toho hodni.
  
• ⁵Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly.
  
• ⁶Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
  
• ⁷Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:
  
• ⁸„Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.
  
• ⁹Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.
  
• ¹⁰Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země.
  
• ¹¹Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.
  
• ¹²Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové.
  
• ¹³Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
  
• ¹⁴Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího:
  
• ¹⁵„Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!
  
• ¹⁶Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.
  
• ¹⁷Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.
  
• ¹⁸Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl.
  
• ¹⁹Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.
  
• ²⁰Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
  
• ²¹Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.
  
• ²²Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
  

část 2/7

část 3/7

část 4/7

část 5/7

část 6/7

část 7/7