- Nedělní bohoslužba
- Setkávání během týdne
- Pár slov o tachovské farnosti
Nedělní bohoslužba
Setkáváme se každou neděli od 10:00 v 1.patře Městské galerie na náměstí v Tachově. Modlíme se, zpíváme duchovní písně, nasloucháme kázání.
Setkávání během týdne
Během týdne je možné jít na biblickou hodinu, modlitební ztišení, setkání určené jen dámám.
Kdo jsme
Sbor v Tachově je společenstvím lidí, kteří věří v Ježíše Krista jako Božího Syna a svého Spasitele, přijímají Bibli jako normu víry, učení a života. Jsme otevřeným společenstvím, kam může přijít kdokoliv a slyšet biblické poselství i odpovědi na nejdůležitější životní otázky. Svůj úkol vidíme ve zvěstování evangelia lidem, ve vytváření společenství křesťanů, kteří svým způsobem života dokazují, komu věří, a v praktické pomoci potřebným lidem.
Kdo jsou metodisté?
Počátky metodistické církve jsou spojeny s anglikánskou církví a tedy s Anglií. V 18. století začali někteří anglikánští duchovní kázat velice horlivě to, co anglikánská církev učila o spáse člověka. Totiž, že není jinde záchrany pro člověka než v Boží milosti, kterou nám Bůh udělil v Kristu.
Tito duchovní v čele s Johnem Wesleyem kázali v celé Anglii. Volali lidi k pokání a na jejich shromáždění chodily četné zástupy. Hovoří se až o 20 tisících účastnících. Nezůstávalo však u těchto masových shromáždění, ale ti, kteří uvěřili se scházeli v rodinách a společně hovořili o víře, četli Bibli a modlili se. Celé toto hnutí uprostřed anglikánské církve se nazývalo metodismem. Počet příznivců rychle rostl. V dobách vzniku USA bylo pochopitelným rysem všech Američanů, že nechtěli mít nic společného se svými nadvládci – Anglií. Tento odpor se do jisté míry týkal i anglikánské církve a tak značná část kněží musela z Ameriky odcestovat. Jiní však zůstali a nová situace tak dala poslední popud k ustanovení nové církve – církve metodistické.
V současné době se k metodistické církvi hlasí 60 milionů lidí z více jak 100 zemí světa. Nejpočetnější je z výše uvedených důvodů metodistická církev v USA (cca 40 mil. členů). V Čechách a na Slovensku se při posledním sčítání lidu přihlásilo k metodistům asi 3 tisíce lidí.
Evangelická církev metodistická v České republice patří do Ekumenické rady církví a podílí se na společenství s ostatními církvemi.
Historie farnosti
Tachovská farnost vznikla ustavením na Výroční konferenci ECM 2002 a tvoří ji sbor Tachov.
Sbor Tachov vznikl v roce 1992/93 službou Pavla Beneše a dalších lidí, kteří uvěřili v Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána během svých studií v Plzni a které pak podporoval sbor Maranatha. Z Plzně pravidelně dojížděli pracovníci pro práci s dětmi a kázat, a to až do příchodu Richarda Nováka, který také dojížděl, ale z menší vzdálenosti, z Kokašic, a to dvakrát týdně. Tachovský sbor byl od svého počátku spojen s životem ECM. Postupně se ke sboru přidávali další lidé, kteří uvěřili v Ježíše Krista.
Nejprve byl misijní stanicí sboru ECM Maranatha v Plzni, v roce 1995 jej biskup ECM přiřadil do farnosti ECM Karlovy Vary, v roce 2000 přešel opět do farnosti Plzeň 3 – Maranatha a v roce 2002 vznikla samostatná farnost Tachov.
Od roku 1994 do současnosti zde sloužilo, jako kazatelé, 5 pracovníků, Richard Novák, Miloslav Čech, Miroslav Gejdoš, Zdeněk Eberle a Milan Mrázek.
Sbor si za dobu své existence prošel růstem i stagnací. Až donedávna byl v atypické situaci, kdy kazatelé do Tachova dojížděli. Tyto nesnadné podmínky se odrazily na členech nejen negativně, ale také je otužily. Od roku 2000, kdy sbor má svého kazatele, který část týdne bydlí v Tachově, se situace sboru stabilizovala.
Sbor Tachov je malé společenství co do počtu lidí. Tvoří ho 26 plnoprávných členů.
Sbor je v oblasti bývalých Sudet. Je to kraj poznamenaný nespravedlností několika režimů. Díky dosídlení zde až současná generace zapouští kořeny. Projevuje se to zlepšováním prostředí, větší péčí o něj.
Křesťané jsou tu skutečně menšinovou skupinou, což má i pozitivní dopad v tlaku na hledání spolupráce a podpory přes hranice denominací, což platí především pro Tachov. Lidé jsou v tomto kraji zatíženi materialismem nejméně tolik jako jinde, navíc ještě zřetelně ateizmem jako ovocem soustředěného tlaku minulého režimu.