V uplynulém týdnu to bylo sto let, co se ve Vodochodech u Roudnice nad Labem narodil významný český básník, dramatik, literární a divadelní kritik, překladatel, autor loutkových her a poezie pro děti Václav Renč. Jeho život nebyl snadný. Za své kritické postoje vůci demokratickým poměrům v Československu, které dával najevo v období Druhé republiky, byl po válce vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů. V roce 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen na 25 let do vězení. Propušten byl až v roce 1962 a rehabilitován posmrtně v roce 1990. Pracoval jako dramaturg divadla, spisovatel a překladatel. Jeho díla jako dílo křesťanského autora však v době komunistické totality nesměla vycházet. Václav Renč zemřel v roce 1973. Dnes se nad jeho významem pro českou kulturu zamýšlí v rozhovoru s redaktorem Karmelitánského nakladatelství Pavlem Marešem Petr Vaďura.

Předvčírem, včera jako dnes,
v lesích se divné věci zdají,
a když z nich děti procítají,
pohádky jak ty sněhy tají.
A z pohádek tu zbyl ten les.

Tak končí jedna z nejkrásnějších knížek dětské poezie v české literatuře. Jejím autorem je Václav Renč. Kdo to vlastně byl?
Vstoupil do literatury spolu se Zahradníčkem a Halasem ve 30. letech. Je autorem mnoha básnickcýh sbírek a řady ceněných překladů významných světových autorů, jako byl Goethe, Rilke, Seneca, Shaw a jiní. Nejvýznamnější básnickou sbírkou – a také nejznámější – je Popelka Nazaretská, která vznikla během Renčova věznění.

Před dávno, pradávnými časy,
v království nevídané krásy,
kde panoval Král Hospodin,
vše světlem rašilo a květlo.
Na stromech zrálo sladké světlo.
Jen jeden strom tam vrhal stín.

Dva první lidé bohumilí,
v tom království tak šťastně žili
jako už nikdo nikdy víc.
Zrcadlem byli svému Králi…

Sbírka vznikla bez jakékoli opory v papíře, básník se ji musel naučit nazpaměť a spoluvězni ji v paměti vynesli ven z vězení. Václav Renč byl uvězněn na základě vykonstruovaného procesu spolu s dalšími katolickými intelektuály. Odráží se tato zkušenost žalářování v jeho díle tak jako třeba v díle Jana Zahradníčka?
Václav Renč v tom básnickém díle tuhletu zkušenost nereflektuje, ona je tam jakoby sublimovaná. Ta zkušenost tam přítomna není.

Čím je vlastně Renčova poezie jedinečná?
Renč měl vynikající schopnosti formální a byl básník opravdu nadaný hudebností. Toto bohatství dokázal přenést i do překladu Žalmů. Bedřich Fučík kdysi označil Renčovy básně za „jiskřivé , blýskavé, čtenářsky přístupné“.

Václav Renč zemřel v roce 1973. Stojí dnes ještě po tolika letech za to vydávat jeho knihy?
Snažíme se splatit jistý dluh, který máme jako Češi k Václavu Renčovi. Mezi našimi čtenáři je velmi oblíbený. Nejoblíbenější jsou Žalmy – překlad Žalmů, který vyšel pod názvem Hlas Páně tříští cedry. S úspěchem se setkala také jeho kniha Májové úvahy.

Poslední Renčova sbírka se jmenuje Přesýpací hodiny a je uzavřena touto básní:

Ne zrovna že by milovaly bouřku.
Ale to všechno po ní,
to stojí hříbkům za zrození.

Ne zrovna že bych vyhlížel svou smrt.
Ale to všechno před ní,
to stálo za to,
abych se s ní setkal.

Podcast: Play in new window | Download (Duration: 2:54 — 1,020.2KB) | Embed

Veškerá křesťanská věrouka stojí na Bibli. Je to soubor textů starých stovky, ba dokonce tisíce let. Psány byly buď hebrejsky a aramejsky, nebo v případě Nového zákona řecky. Kdo tyto jazyky neovládá, je odkázán na překlady, kterých naštěstí v českém prostředí máme dostatek. Mnozí čtenáři by však rádi pronikli k původnímu znění biblického textu. Těm z nich, kteří mají alespoň základní znalosti řečtiny, vychází teď vstříc Česká biblická společnost, která vydala česko-řecké znění Nového zákona.

Kniha vyšla ve spolupráci s Německou biblickou společností a jejím základem je poslední, dvacáté sedmé vydání kritického Nestle Allandova znění řeckého Nového zákona. Zde je třeba připomenout, že neexistuje žádný původní rukopis novozákonních knih, ovšem existují stovky opisů z prvních staletí našeho letopočtu. Nový zákon je tak nejlépe doloženou antickou literární památkou. Při tomto obrovském množství opisů je pochopitelná existence různých odchylek či písařských zásahů do textu. Kritické vydání tato různočtení zohledňuje a podrobně mapuje všechny verze novozákonních textů v opisech vzniklých do 4. století. Obsahuje proto obrovký kritický aparát, který je v nových vydáních stále znovu doplňován a aktualizován podle nejnovějších poznatků biblické vědy. Co přináší čtenářům česko-řecká verze kritického vydání Nového zákona? Odpovídá profesor Ladislav Tichý z Cyrilometodějaské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který se na přípravě edice podílel.

To jediněční je zde to, že máme zde vždycky zrcadlově na druhé straně český překlad (je to Český ekumenický překlad), který umožňuje těm, kdo nejsou tak zběhlí v řečtině, že mohou i ten řecký text pochopit, že mají ten český překlad a zrcadlově vedle je ten řecký text.

Podobné bilingvní vydání řeckého Nového zákona zatím bylo pouze v angličtině, němčině, polštině, italštině a několika dalších jazycích. Proto je současné české vydání opravdu unikátní. Čtenář si totiž poprvé může v češtině přečíst všechny úvody, ve kterých se vysvětluje problematika novozákonních rukopisů. Jakýmsi bonusem je pak řecko-český slovník novozákonní řečtiny umístěný na konci knihy. Obsahuje totiž všechna slova, která se v Novém zákoně vyskytují. Jeho autor profesor Tichý k tomu říká:

Slovník, který je připojen v zadní části té edice, může umožnit těm, kteří znají novozákonní řečtinu alespoň do jisté míry, ale neovládají celou slovní zásobu, se přesvědčit, jaké to určité slovo má vlastně význam (nebo jaké jsou jeho významy), a potom to mohou konfrontovat s tím významem na tom konkrétním místě a srovnávat to i s tím Českým ekumenickým překladem.

Za zmínku stojí také vazba knihy, která počítá s tím, že ji čtenář bude skutečně aktivně používat, a proto je mimořádně kvalitní. Kniha byla tištěna v Německu a němečtí odborníci se na její přípravě také podíleli. Vydání takové edice vždy provázejí obavy, zda o ni bude mezi čtenáři zájem a zda nebude příliš drahá. Pracovníky České biblické společnosti proto mile překvapila skutečnost, že jen církve si objednaly dopředu mnoho set kusů tohoto dvojjazyčného vydání Nového zákona. Velký zájem mají pochopitelně i teologické fakulty a také obyčejní čtenáři Bible. Stále totiž platí staré heslo: „Ad fontes.“ A že je právě u Nového zákona tento návrat k pramenům důležitý, o tom snad nikdo nepochybuje. Pro Radiožurnál Petr Vaďura.

Podcast: Play in new window | Download (Duration: 2:59 — 1.0MB) | Embed

Při vyslovení jména Chuck Norris mnozí lidé zakroutí odmítavě hlavou, protože na béčkové televizní seriály se přece nedívají. Řada jiných však denně usedá k televizním obrazovkám v čase, kdy se na nich objeví seriál Walker, Texas Rangers. Postava Chucka Norrise však není známá pouze z televize, ale žije i jako hlavní protagonista mnoha desítek anekdot. Víte třeba, kdo napočítal do nekonečna? Přeci Chuck Norris, a dokonce dvakrát. O této postavě americké televizní zábavy vyšla před nedávnem u nás kniha. Je na ní zajímavé to, že její vydání iniciovala Křesťanská akademie mladých a text napsaný hrdinou televizního seriálu má lidem přiblížit víru v Boha. 

Po zadání jména Chucka Norrise do Googlu se vám objeví hláška, že vyhledávač tuto osobu hledat nebude, protože ví, že je to marné. Chuck Norris si vás totiž najde sám. Tohle je sice vtip, ale s myšlenkou na vydání knihy „Jaký je doopravdy Chuck Norris – fámy a fakta“ to opravdu tak nějak bylo. Manažer nakladatelství, které zmíněnou knihu ve Spojených státech vydalo, se ve Wall Street Journal dočetl o Norrisově úspěšné reklamní kampani pro jednoho mobilního operátora v České republice a nabídl Křasťanské akademii mladých práva na překlad této publikace. Chuck Norris je totiž křesťan a zmíněná kniha nenásilným způsobem čtenáře seznamuje s jádrem křesťanství a křesťanskými hodnotami. Norris měl pestrý život, řadu let se aktivně věnoval karate a založil dokonce 32 škol, kde se toto umění vyučuje. Za vlády prezidenta Busche působil jako jeho poradce pro sport a tělovýchovu. Křesťanem není dlouho. Přestože byl svou matkou ke křesťanství veden od dětství, na dlouhou dobu se od víry vzdálil a vrátil se k ní teprve před deseti lety. O tomto návratu svědčí i zmíněná kniha. O čem je konkrétně, na to jsem se zeptal Dušana Drabiny z Křesťanské akademie mladých:

Kniha se skládá ze sta různých vtipů, které Chuck Norris vybral se svým kaplanem Toddem DuBordem z internetu a každý z nich komentoval nějakým příběhem prezentuje pět různých hodnot, kterými se v životě řídí a každou z nich dokládá nějakým biblickým veršem nebo nějakou svou zkušeností, takže prezentuje křesťanské hodnoty velmi zajímavou formou.

Jaký podle knihy známý herec vlastně je? Nejlépe to ukazuje příklad: dočteme se zde třeba anekdotu, podle níž se Chuck Norris narodil ve srubu, který postavil vlastníma rukama. Následuje vzpomínka na dětství, neustálé stěhování, neexistenci rodinného zázemí a rozvod rodičů. V závěru kapitoly pak autor uvažuje nad hodnotou domova a cituje africkou modlitbu: „Pane, dej, ať se mé srdce usadí.“ Vydavatelé chtěli především mladým čtenářům poskytnout odlehčené čtení, které má však i hloubku a poskytuje impulsy k přemýšlení. Mladí lidé tak u známého herce nacházejí odpovědi na otázky, které si oni sami kladou. Chuck Norris tak přestává být jen hrdinou z béčkového televizního seriálu a stává se pro mnoho z nich vzorem. Tomu napomáhají i další hercovy iniciativy:

Chuck Norris není jenom hollywoodská hvězda. V Texasu, odkud pochází, už pomohl osmdesáti tisícům dětí financovat jejich vzdělávání a soustředí se i na prevenci kriminality tím, že propaguje férový boj a bojová umění mezi dětmi z takových krizových oblastí.

A na závěr dovolte jednu otázku: Víte, proč se bubák dívá pod postel, než si jde lehnout?
Kontroluje, jestli tam není Chuck Norris.

Podcast: Play in new window | Download (Duration: 2:48 — 982.9KB) | Embed