Údaje o množství členů jednotlivých náboženských uskupení v Bulharsku se rychle mění a nejsou přesné. Pravoslavných křesťanů je nejvíce – je to asi 5 000 000, což je 67% obyvatel. Jeden milion sto tisíc obyvatel se hlásí k islámu – je to skoro 14% populace země. Protestantů je v Bulharsku 70 000, římských katolíků 40 000. 17% Bulharů je bez vyznání. O bulharském pravoslaví nám poví metropolita české pravoslavné církve vladyka Kryštof.

„V Bulharsku je většinová pravoslavná církev. Všichni Bulhaři jsou pokřtěni, ale religiozita, když to srovnáme s Rumunskem a s Řeckem, je menší. Oni všichni jsou pravoslavní věřící, ale do chrámu vlastně ani nechodí; vždycky je tam přinesou – pokřtít a potom pohřbít.“

Po pádu komunismu se Bulharsko stalo cílem misijních aktivit různých západních církví. Evangelisté plnili stadiony a náměstí, vznikly mnohé nové sbory. Přívržence získaly ale i různé sekty, a to jak východní, tak západní. Po roce 1993 byly všechny nové sbory donuceny se registrovat a připojit se ke státem uznaným denominacím. Podle zákona o náboženství jsou náboženské instituce podřízeny dohledu orgánů výkonné moci. Rada ministrů má právo přidělit nebo odmítnout oficiální status náboženským institucím a za jakékoli neregistrované náboženské aktivity jsou v zákoně navrhovány vysoké pokuty. Podle ústavy je za „tradiční náboženskou denominaci Bulharska“ označeno pravoslaví.
Od roku 1994 působí ve městě Kazanlaku v centrálním Bulharsku také katolická mise českých Salesiánů. O jejich práci nám poví více delegát pro misii české salesiánské provincie Josef Kopecký:

„V Kazanlaku, kde salesiáni působí, je to především sociální služba zaměřená na děti romské menšiny bulharského státu.“

Největší náboženskou komunitou jsou hned po pravoslavných muslimové. Vedle turecké menšiny mezi ně patří tzv. Pamaci, tedy poturčení Bulhaři, a také část Romů. S podporou Turecka bylo v Bulharsku v posledním desetiletí vybudováno na 100 nových mešit a významně též vzrostl počet duchovních – imamů. Islám je využíván v činnosti protureckých nacionalistů. O vztazích mezi muslimy a pravoslavnými nám poví opět vladyka Kryštof:

„Jelikož jsou všichni v jednom státě, tak ty vztahy jsou tam velmi konstruktivní, a já bych řekl, dobré; alespoň tak, jak to znám. Je to stejné jako v Řecku. V Řecku se turecká menšina chová velmi hezky, muslimští duchovní se zúčastňují všech kulturních setkání. Co se Bulharska týče, tak je to takový vzor toho, že s muslimy, když žijí mezi většinou křesťanů, jsou vztahy dobré.“

Podcast: Play in new window | Download (887.1KB) | Embed

Při sčítání obyvatel není v Belgii otázka týkající se vyznání povolena. Podle soukromých výzkumů je ale 75% Belgičanů katolíků, 12% bez vyznání, jedno a půl procenta je muslimů a jedno procento protestantů. 10% obyvatel se pro žádné náboženství nedokázalo rozhodnout. Belgie je silně sekularizovaná země, přestože církev má velkou podporu státu. Ten jednak platí mzdy i důchody duchovních, ale umožňuje i službu církve v armádě, ve vězeních a na školách. Religiozitu Belgičanů při svých studiích poznala i Kateřina Bauer.

V neděli jsou třeba zavřené obchody, lidí chodí tradičně do kostelů, chodí na mše, ale každodenné praktikování víry nějaké živé tam neshledáte.

V Belgii je díky přistěhovalcům vedle křesťanství přítomno i velké množství ostatních náboženských komunit. V roce 1981 si dokonce muslimové založili v Bruselu vlastní islámskou školu Al-Ghazí. Velkou prestiž mají v zemi však především školy katolické, které navštěvuje 60% všech žáků belgických vyšších škol. Tou nejproslulejší je Katolická univerzita v Lovani, která byla založena v roce 1425 a je nejstarší dosud existující katolickou univerzitou na světě. Proslulá je především univerzitní knihovna, která patří k nejlepším v Evropě. Na škole nestudují pouze Belgičané, ale i spousta studentů z Afriky, Indie, Latinské Ameriky a východní Eropy. Jak multikulturní atmosféru školy vnímala během svých studií na zdejší Teologické fakultě Kateřina Bauer?

Já z osobní zkušenosti musím být skeptická, protože jsem zažila některé nepříjemné situace, kdy sice celá fakulta je hodně multikulturální i multispiritualní, multináboženská, nicméně ta belgická část studentů je pořád od té zahraniční skupiny studentů oddělená. Například Belgičané se hodně zajímají o africkou kulturu, proto zpívají africké písně, zvou studenty na bohoslužby, které jsou věnovány např. Afričanům, nicméně je zajímavé, že na těchto akcích nenajdete ani jednoho Afričana. Právě tohle je ten paradox, že se snaží nějakým způsobem pomoci navázat kontakt, ale vlastně to neumí, a nevím, jestli tam podvědomě nějaká fobie pořád nepůsobí.

Zpěv, který slyšíme, není odněkud z Bulharska nebo Srbska, ale z kláštera Chevetogne v Belgii. Zde se pokusili místní benediktini vytvořit jakési belgické Taizé, tedy místo, kde by se v přátelském dialogu setkávaly různé křesťanské tradice. Vedle západního obřadu se zde slouží bohoslužby v tradičním východním byzantském ritu. Klášter navštěvovala za svého pobytu v Belgii i Kateřina Bauer:

V neděli můžete navštívit jak západní bohoslužbu, tak i východní, a stejně ten bohoslužebný prostor je rozdělen na římskokatolickou část a řeckokatolickou část, kde opravdu je podle řecké tradice ten prostor vyzdoben ikonami. Např. krypta je opravdu krásná i esteticky, z hlediska ikon a ikonopisectví. A slouží se tam staroslověnsky…

Podcast: Play in new window | Download (997.2KB) | Embed