V seriálu Znovuzrozené kostely mapujeme sakrální objekty, které lidská nevšímavost, zloba či nenávist přivedly na pokraj zkázy. Přesto se však v posledních letech našli lidé, kteří si těchto žalostných staveb začali všímat a rozhodli se je zachránit. Příběh takto zachráněného kostela ve vesničce Kozlov u Toužimi na Karlovarsku nám bude vyprávět Petr Vaďura.

Obec Kozlov působí na návštěvníka poměrně tristním dojmem, Kdysi zde byl zámeček, synagoga, osídlení poměrně husté. Dnes je to vesnice, která vypadá velmi smutně. Kostel Nanebevzetí Panny Marie sousedí s ošklivým komunistickým panalákem.

Více informací nám poskytne pan Vlastimil Pajma z Občanského sdružení Kostel Kozlov.
Vlastimil Pajma: Střecha už nefungovala tak, jak by měla, do kostela nám začalo zatékat.

Můžeme se podívat dovnitř?
Samozřejmě, podíváme se.

Vstupujeme do lodi. Je zde tma, protože okna jsou zabedněna, ale přesto je vidět v presbytáři nádhernou gotickou klenbu.

Jak vás napadlo začít se o kostel starat?
Vlastimil Pajma: Z iniciativy místních občanů vzniklo Občanské sdružení Kostel Kozlov a to začalo pracovat na jeho záchraně.

Členem Občanského sdružení Kostel Kozlov je také pan Jiří Šírl. Pane Šírle, řekněte mi, jak záchrana kostela probíhala?
Jíří Šírl: Ve spolupráci s majitelem (obcí) postupují první rekonstrukční práce. Je opravená kompletně celá střecha kostela, takže je zakonzervovaný, a teď se bude řešit další postup prací.

Odkud berete peníze?
Jíří Šírl: Z rozpočtu obce a hlavně díky státním dotacím se daří tento kostel zachraňovat.

To, co není vidět v každém kostele, jsou dvě kruchty, z nichž ta spodní přechází i do lodě.
Jíří Šírl: Ano, je to jedna z takových zajímavostí kozlovského kostela – právě ta dvoupatrová rozměrná kruchta, která sloužila pro sbor, jenž zde doprovázel bohoslužby zpěvem. A samozřejmě to horní patro bylo vyhrazeno varhanám.

Pane Pajmo, máte už nějakou představu o tom, jak bude kostel využíván, až se jej podaří opravit?
Vlastimil Pajma: Ano, chtěli bychom pokračovat v koncertech, které jsme pořádali u příležitosti svátku kostela, Nanebevzetí Panny Marie, to je vždycky v polovině srpna. Dále potom jsme předpokládali, že bychom tady v kapli mohli uspořádat nějakou stálou výstavu, v které by byly zakomponovány i ostatní obce.

Pro místní obyvatele začíná kostel hrát nějakou roli? Začínají jej vnímat jako součást té obce? Je pro ně už důležitý?
Vlastimil Pajma: Určitě, místní obyvatelé se zapojili do těchto iniviativ, i co se týče úklidu kostela, úklidu okolí a potom samozřejmě v účasti na dnech otevřených dveří.

Jak je možné, že takový unikátní kostel dospěl do tak strašného stavu?
Jíří Šírl: Je to typický příklad tady z pohraničí. Takových kostelů je tady celá řada a některé neměly to štěstí jako tady kozlovský kostel, že přečkaly tu dobu. Je to tím, že tady došlo k výměně obyvatelstva, takže ti nově dosídlení lidé neměli vztah jednak k tomu místu samotnému, a ani po té náboženské stránce tady prostě nevznikla ta farní komunita, která se kdysi o ty kostely starala a pečovala o ně.

Podcast: Play in new window | Download (1.0MB) | Embed

V rámci seriálu Znovuzrozené kostely se s Petrem Vaďurou vypravíme do Domaslavi, kterou naleznete na Tachovsku cestou z Plané do Konstantinových Lázní.

První zmínka o Domaslavi pochází už z roku 1227. Dnes zde žije asi 20 obyvatel, ale v roce 1930 jich tu žilo 247. Bohužel byli jako Němci po válce všichni vysídleni. Kostel sv. Jakuba Většího byl v době socialismu vykraden a zdevastován. Pečovat o něj začali až členové občanského sdružení Cantate, kterým byl dán i s farou do bezplatného užívání. Dnes se o něj stará občanské sdružení Domaslav.

Blížíme se ke kostelu, jehož věž zdobí obrovská nádherná báň. A pod ní stojí předsedkyně Místní akční skupiny Český západ – Místní partnerství paní Mirka Válová.

Máte s tou věží něco společného?
Místní akční skupina rozhodovala o tom, kdo dostane grant z programu Mladé nápady pro český západ, a jedním, kdo dostal ten grant, byla i Domaslav.
Proč se vlastně členové občanskéhosdružení Domaslav začali o tento kostel starat?
Oni ho mají dlouhodobě pronajatý od církve a pořádají tady různé svoje aktivity, jako je Literární Domaslav, Faraon, Setkávání neboli Treffen, jezdí sem lidušky z Plzně na soustředění…

Můžeme se podívat trošku dále.
Oni mají krásnou půdu, kde hrají divadla, anebo si tam předčítají v Literární Domaslavi. To je fakt zážitek sedět tam večer a mít tam představení.

Dostali jsme se k portálu kostela.
Kostel mají pronajatý dohromady s farou a v kostele dělají koncerty a různé kulturní aktivity. A jednoho dne zjistili, že věž kostela nazrává a do kraje z ní začala, jak oni říkají, odlétávat plechová psaníčka, která psala výstražné zprávy, že báň kostela taky může spadnout.

Věž zdobí krásné plastické ozdoby, už jsou trošku opadané. Paní Válová, myslíte, že se to dá ještě zachránit?
Zachránit se dá všechno. Dotace je jedna věc, ale každé občanské sdružení musí k tomu přiložit tu svoji část. A ta část, i když je to jen deset procent, tak v těch miliónových rozpočtech je to hodně peněz. Domaslavské občanské sdružení je sdružení mladých lidí, kteří ještě chodí většinou na vysokou nebo střední školu, tak si myslím, že těmi penězi zas tolik nedisponuje. Pomáhá jim také obec Lestkov, pod kterou Domaslav patří. Loňského roku jim přispěli na kofinancování tady té báně dvaceti pěti tisíci konun.
Nahoře si čteme?
Nahoře je socha sv. Jakuba Většího. Ale potřebovala by také zrestaurovat a i ten nápis – všechno by potřebovalo nějakým způsobem opravovat. Ale já si myslím, že jakmile se domaslavští už jednou do toho zakousli věží, tak budou pokračovat dalšími projekty. Oni jsou velice houževnatí a mají to tu fakt rádi.

Podcast: Play in new window | Download (986.6KB) | Embed

Kostel Všech svatých v Boněnově postavil v roce 1878 stavitel Kraus. V roce 1989 se v důsledku zanedbané údržby zřítilo klenební pole nad kruchtou a během následujících let devastace postupovala natolik, že se zdála být oprava nemožná. I tento kostel však povstává postupně z trosek, jak o tom svědčí příspěvek Petra Vaďury.

Boněnov patří k nejzapadlejším vesnicím Plánska. Přitom je jednou z nejstarších. První zmínky o této vsi jsou už z roku 1360. Náhodný návštěvník však získává dojem, jakoby zde válka skončila teprve nedávno. Z obce, která se v roce 1930 skládala z 54 usedlostí, zbylo jen torzo. Třicet objektů bylo po druhé světové válce srovnáno se zemí. Z 268 obyvatel jich zde dnes žije necelých 80. Zkázu obce korunuje troska kostela Všech svatých. Donedávna se zdálo, že tato ruina je neopravitelná. Ovšem zablýsklo se na lepší časy. Jdeme se tedy podívat dovnitř, do kostela.
Nad námi se částečně klene klenba a částečně se modrá obloha. V kostele na nás už čeká pan Petr Dudarec.

Vy jste se nesmířil s tím, že kostel v Boněnově spadne?
Rozhodně ne. Nechali jsme se inspirovat ostatními sdruženími, která fungují déle než naše sdružení; jmenuje se Občanské sdržení pro obnovu tepelského regionu.

Kostel vypadal neopravitelný a především, vzhledem k tomu, že je poměrně mladý a nemá až takovou historickou hodnotu, se zdálo zbytečné s ním cokoli dělat.
Nám to jedno nebylo, protože takovéto sakrální stavby jsou v podstatě dominanty těch obcí. A jestliže by se takový kostel zřítil, tak tato obec, přestože byla jednou z nejbohatších v tomto kraji – tady byli statkáři, kteří měli dost rozsáhlé polnosti, stáda hovězího dobytku, a i z jejich financí se budoval tento kostel – když by tento kostel tady nebyl, tak ta obec ztrácí na zajímavosti; už takto vypadá dost vybydleně.

Kostel stál 37 952 zlatých. Kolik bude stát ta oprava dnes a kdo to vůbec dá dohromady?
Cílovou částku nemáme vyčíslenou. Samozřejmě, bude to asi dost závratná výše, ale momentálně naší prioritou je to zastřešit, což by se mělo podařit pravděpodobně na jaře příštího roku. Měli jsme to štěstí, že jsme v tomto roce získali dotaci od Místní akční skupiny (Český západ – místní partnerství). Pak se budou sbírat další finance a bude se pokračovat.

Koukám, tady je díra ještě i v této klenbě…
Tato část kostela je nejnebezpečnější, protože to klenební pole je narušené tím, že už je tam opravdu díra až do nebe, a podle vyjádření statika není známa minuta, kdy se může zřítit.

Ve zbytcích oken jsou zbytky vitráží…
Ty vitráže musely být nádherné, údajně také na jednotlivých vitrážích se podíleli místní obyvatelé.

Ty už ale asi nikdo neobnoví…
My chceme je obnovit, chceme kostel dát do původního stavu. Máme k tomu k dispozici jen málo dobových fotografií, které jsme získali od Sudetských Němců, kteří ještě dnes žijí. Takže se budeme přibližovat tomu reálu, který tady byl, ale chtěli bychom, aby to vypadalo co nejvěrohodněji.

Podcast: Play in new window | Download (1.0MB) | Embed