Příbram, Plzeň – Bory, Horní Slavkov, Kynšperk nad Ohří. Tato jména označují věznice, které v uplynulém týdnu navštívil Jan Eriksen, zakladatel organizace Street Ministries. Její sídlo je v norském Oslu a zaměřuje se na pouliční práci s narkomany, prostitutkami a pasáky po celé Evropě. Vedle této práce navštěvuje Jan Eriksen také věznice v mnoha zemích světa a snaží se vězňům přinést naději. A ti jeho křesťanskému poselství naslouchají – dokonce i u nás. Proč? Na tuto otázku se pokusí ve svém příspěvku odpovědět Petr Vaďura. Jan Eriksena překládá Miloš Poborský.

Jan Eriksen se narodil v roce 1947 v norském Bergenu v řádné rodině. Ve čtrnácti letech začal krást, pít a účastnit se pouličních bitek. Pracoval jako vyhazovač v nočním klubu a v 21 letech se z něj stal pasák. Svůj „normální“ den z té doby Jan Eriksen popisuje:

Jako gangster jsme měl poměrně dobré postavení. Lidé se mě báli. Po večerech,  zatímco moje prostitutky pro mě pracovaly, jsem trávil čas po nočních klubech. Jako pasák jsem měl spoustu   peněz, a proto jsem si mohl dovolit drahé pití, nejdražší a nejlepší prostitutky, které ve městě byly. A všichni lidé, se kterými jsem se potkával, se mnou zacházeli s úctou – číšníci, dokonce policisté. Všichni se mě báli, a proto se vyhýbali jakýmkoli konfliktům. Jediný, kdo se mnou nazacházel s úctou, byli moji rodiče. Jakmile jsem se objevil doma, zavolali policii.

Součástí Janova života byla smrt. Jeho kamarádi umírali na předávkování drog, v důsledku rvaček, anebo si brali život vlastní rukou. V podsvětí měl Jan významné postavení, ale jeho život se hroutil. Tělo likvidovaly nemoci a osobní život se mu nedařil. Zlom přineslo až setkání s lidmi z křesťanské organizace Modrý kříž v Oslu. Díky nim prožil své obrácení. Sám k tomu říká:

Bylo mi tehdy třicet let a byl jsem na útěku před policií, protože mě pronásledovali kvůli krádežím. Proto jsme se spolu s jednou prostitutkou stali klienty rehabilitačního centra, protože tam na nás nemohli. Jedna mladá dívka, která tam pracovala, se zeptala, zdali jsem se způsobem života tak, jak ho vedu, spokojený. V té době jsem věděl, že jsem na konci svého života. Byl jsem si vědom toho, že tam někde venku na mě čeká kulka s mým jménem   a také nůž, na kterém je napsáno mé jméno. Do té doby jsem se nesetkal s nikým, kdo by byl schopen tento způsob života bezpečně opustit. Jediná cesta ven byla smrt. A tak jsem se zeptal té dívky, jak se teda můžu změnit. Ona se na mě usmála  a laskavě mi odpověděla: „Proč nedáte Ježíši šanci, aby změnil váš život?“ V ten okamžik jsem si řekl: „Nemám co ztratit.“ A ona souhlasil: „Není, co byste mohl ztratit.“

Pomalu a postupně se začal Janův žiovot měnit. A protože důvěrně znal prostředí pasáků, prostitutek a narkomanů, založil organizaci, která těmto lidem pomáhá změnit život. A s jakým poselstvím Jan Erikcen přišel do českých věznic?

Pořád i po letech vypadám jako gangster. Takže jediné, co mohu říci, je můj životní příběh. Mluvím jazykem, kterému rozumí, i já jsem strávil několik let ve vězení. A gangsterům pokaždé říkám: „I já jsem byl tím, čím jste nyní vy, a jestliže uděláte to, co jsem udělal já, i vy se můžete stát tím, čím já jsem dnes.“

Proměna zločince v posla naděje je zázrak. A se zázraky Jan Eriksen počítá i ve své službě.

Podcast: Play in new window | Download (1.0MB) | Embed